Na rakovinu se musíme dívat jako na všechna ostatní chronická onemocnění. Když se řekne onkologie, většině lidí přeběhne mráz po zádech. Rakovina je zkrátka jednou z nejobávanějších nemocí. Vždyť už jen její jméno zní hrozivě. Podle MUDr. Martiny Chodacké, primářky Komplexního onkologického centra Krajské zdravotní, a. s. mají pacienti s touto diagnózou mnohem větší šanci na vyléčení, než se laikům možná zdá:

<b> Co vás k onkologii přivedlo? </b>

Původně jsem nastoupila na oční oddělení. Tam ale zrovna docházelo k různým změnám a tak jsem si řekla, že to možná nebude pro mě to pravé a shodou okolností se právě uvolnilo místo na onkologii, kde už pracuji 25 let a svého rozhodnutí nelituji. Je to práce zajímavá, spojuje v sobě znalosti z různých oborů a onkologie se velmi dynamicky rozvíjí.

<b> Nemocí s ošklivým průběhem a náročnou léčbou, je mnoho. Mrtvice, angina pectoris nebo třeba cukrovka jsou onemocnění, se kterými se nežije lehko a mohou skončit fatálně. Zároveň ale mnozí z nás znají někoho, kdo rakovinu překonal. Čím to, že zrovna rakovina budí takovou hrůzu? </b>

Je to asi dané historicky. Dlouhou dobu byla onkologická onemocnění prakticky nevyléčitelná. To se začalo měnit až v posledních zhruba dvaceti letech, kdy se začaly objevovat nové léky-cytostatika, biologické (tzv.cílené ) léky, stále se vylepšuje i technologie ozařování. Dnes jsou možnosti léčby poměrně široké, kombinují se různé léčebné modality a situace je podstatně jiná než před dvaceti nebo pětadvaceti lety. Je sice pravda, že pacientů s nádorovým onemocněním přibývá, ale díky moderní léčbě a včasnějšímu záchytu počty úmrtí klesají. Na nádorová onemocnění je nutno se dívat jako na všechna ostatní chronická onemocnění a naučit se s nimi žít.

<b> Rakovina se nevyhýbá ani slavným lidem. Mnohé nemocné celebrity o svém boji s touto nemocí píšou knihy, poskytují rozhovory, vydávají prohlášení. Leckdy se nevyhýbají ani velmi intimním detailům průběhu léčby. Jak se na to díváte? Je to ku prospěchu věci?</b>

Pozitivní určitě je, že když lidé vidí, že nádory se nevyhýbají ani slavným lidem a ještě si přečtou, že celebrita zanedbala prevenci, může je to nabudit, aby si více všímali svého zdraví a chodili na preventivní prohlídky. To je třeba příklad tzv. fenoménu Angeliny Jolie, kdy se spousta žen vydala na mamografické vyšetření. N druhou stranu se ale touto medializací léčby mohou rozšířit i zavádějící informace. Třeba o tom, že pokud je pacientovi z chemoterapie špatně, tak lépe funguje. Což je pochopitelně nesmysl. Každý člověk je jiný, každý jinak reaguje. Navíc dnes máme mnohem účinnější léky na potlačení pocitů nevolnosti a proti nevolnosti, takže někteří pacienti chodí během chemoterapie do práce. Nádorovým onemocněním může onemocnět kdokoliv a podstatné je, že všichni mají stejné možnosti léčby podle typu onemocnění.

<b> Říkala jste, že rakoviny přibývá. Někde jsem četla, že každý třetí člověk někdy onemocní nádorovým onemocněním. Je to tak?</b>

Ano, každý třetí onemocní a každý čtvrtý na něj zemře.

<b> Čím to je? Je to tím, že žijeme déle než naši předkové a tak máme ?více času? onemocnět, nebo je za tím náš životní styl? </b>

Do jisté míry to s délkou života určitě souvisí, ale velmi důležitý je i životní styl. Hodně záleží na tom, jak se o sebe staráme, jak jíme, jestli sportujeme, jestli kouříme a samozřejmě i jestli se stresujeme.

<b> Takže nekouřit, sportovat?</b>

Kouření určitě může za mnoho nádorů. Pak by lidé také neměli být obézní, neměli by se stresovat, nepodceňovat preventivní prohlídky?

<b> Hraje i nějakou roli dědičnost?</b>

Genetika hraje svou roli, ale nedá se to paušalizovat. Existují samozřejmě rodiny, které jsou zatížené víc, mají např. tzv. BRCA mutace genů, kvůli kterým jsou více nádorovými onemocněním ohroženi. To byl třeba případ i zmíněné Angeliny Jolie. Ale rozhodně bych vliv dědičnosti nepřeceňovala. Existuje plno lidí, kteří neměli v rodině nikoho s nádorovým onemocněním, ale sami onemocněli. Dá se říct, že zatímco genetika ovlivňuje onemocnění z dvaceti procent, životní styl z padesáti.

<b> Často se hovoří o tom, že pro uzdravení je velmi důležitá psychika. Skutečně to tak je? </b>

Psychika skutečně dělá hodně. Samozřejmě ta první informace je strašná. Neznám pacienta, kterého by to nezasáhlo. Ale pak je důležité, jak se člověk k nemoci postaví a jak se s celou situací vyrovná. Motivace pacienta, chuť spolupracovat a také důvěra k lékaři je velice důležitá pro úspěšný průběh léčby. Samozřejmě tím nechci říct, že každý, kdo je psychicky v pohodě, se vyléčí, ale hodně to může léčbě napomoci. Člověk, který k nemoci přistupuje s odhodláním, například lépe snáší léčbu a má větší šanci, že bude úspěšná, než u toho, kdo je negativní, nemá chuť se do ničeho pouštět. Proto také v onkologii nabývá na významu psycholog, který s pacienty pracuje.

<b>Existuje v těle nějaký orgán, který nemůže postihnout nádor? </b>

Myslím si, že ne.

<b>Zmiňovala jste boom onkologie. Je souvislosti s tím i více vyléčených?</b>

Určitě je. Onkologové se starají nejenom o pacienty aktuálně léčené, ale i o všechny pacienty po léčbě. A těch neustále přibývá. Máme pacienty, kteří jsou 20-25 let po léčbě a jsou pořádku. I když nikdy nemůžeme říct, že jsou stoprocentně vyléčeni. Ale to není u žádného chronického onemocnění. Jsou v tzv. období remise, kdy fungují a žijí jako ostatní populace. Pochopitelně jsou ale více ohroženi dalším nádorovým onemocněním nebo návratem toho svého, protože mají oslabený imunitní systém. Proto k nám na onkologii docházejí doživotně a my je sledujeme a hlídáme.

<b> Jak velké procento vašich pacientů se vyléčí?</b>

Z těch pacientů, kteří k nám docházejí, je zhruba tři čtvrtě pacientů v remisi. A myslím, že prognóza do budoucna je dobrá, že spolu s vývojem v oboru bude procento pacientů v remisi stoupat.

Převzato z červnového vydání měsíčníku REGIO, který vychází 26 let a od začátku roku 2015 v něm najdete vždy zajímavý článek s regionální tématikou. Celé červnové vydání je k dispozici také v elektronické podobě, klikněte http://www.agenturais.cz/detail/files/regio%20cerven%20nahled.pdf {zde}. (red)