K předchůdcům plováren patřily v okolí Teplic především upravené rybníky, které se nacházely zejména na území kdysi samostatných Trnovan. První samostatná plovárna pak vznikla roku 1878 na západním okraji bývalého trnovanského parku, která dosloužila ještě před druhou světovou válkou. Další teplickou plovárnu, tentokrát na jižním okraji Zámecké zahrady, postavila roku 1932 firma Lederer a Bloch. Plavání v bazénu s teplou termální vodou, která v Teplicích vyvěrala, připomínalo trochu plavání v moři. Předností koupaliště se stala zejména teplota vody pohybující se kolem 22 stupňů Celsia a rovněž malebná poloha chráněná okolním parkem. Kromě bazénů se tady nacházela také restaurace, kavárna, kadeřnický kiosek a ping pong. Přilehlé udržované louky lákaly k nejrůznějším hrám, ke slunění i k odpočinku. Koupaliště navštěvovali jak místní obyvatelé, tak zejména lázeňští hosté, kterým plovárna sloužila jako relaxační místo. Koupaliště vyhledávali mnozí i pro zdejší výuku plavání i možnost seskoku z dominantní desetimetrové věže.

Koupaliště v Zámecké zahradě měli lidé možnost využívat ještě několik desetiletí po druhé světové válce. Jeho zařízení, do kterého se v pozdějších létech už příliš neinvestovalo, však začalo v průběhu osmdesátých let 20. století stále více chátrat. Tehdy též došlo k odstranění vysoké skokanské věže. Úplného uzavření a zrušení plovárny se Tepličané dočkali počátkem devadesátých let. Je třeba smutně konstatovat, že za tuto zrušenou plovárnu, obdobně jako za všechny další zaniklé venkovní plovárny v okolí Teplic, se dosud žádná odpovídající náhradní nevybudovala. Snímek ne právě zaplněné plovárny v Zámecké zahradě byl pořízen za druhé světové války kolem roku 1940, kdy v Teplicích převažovalo německé obyvatelstvo, neboť pohraničí někdejších Sudet se stalo od roku 1938 součástí tehdejšího fašistického Německa. Pavel Kovář