Už i středověké Teplice bývaly městem velmi výstavným. Staré hradby tehdy tvořila porfyrová zeď, která dosahovala téměř třímetrové výšky a metrové šířky. Vstup do města střežily čtyři brány, přičemž původní městskou zástavbu tvořila převážně dřevěná a hrázděná stavení. A právě to se stalo pro staré Teplice osudné. V červnu roku 1793 vypukl na Tržním náměstí, což je dnešní náměstí Svobody, požár, který se rychle přenesl do dalších částí města. Shořelo tehdy na 155 domů a 11 stodol na předměstí. Popelem lehla tehdy celá Papírová, Židovská a Lázeňská ulice. Kromě toho došlo též k silnému narušení lázeňských budov, takže škody patřily k mimořádně rozsáhlým. Pohroma však nakonec přispěla k novému rozvoji a výstavbě lázeňského a hojně navštěvovaného města. Neprodleně po požáru se začalo s nápravou. Teplicím tehdy přicházely prostředky na opravu od zemského gubernia a rovněž od dvorů německých států, jejichž panovníci Teplice rádi a pravidelně navštěvovali. Majorátní pán Teplic - Jan Nepomuk Clary-Aldringen, rovněž pomohl svými dodávkami dřeva i dalšího stavebního materiálu. Začalo se tak s obnovou lázní a měšťanských domů, což jen urychlilo celkovou přestavbu Teplic na moderní město s téměř jednotnou klasicistní podobou. Zájem o znovuobnovení města i provozu lázní tak byl vskutku mimořádný. Již v roce 1794 se proto lázeňští hosté mohli ubytovat v některých novostavbách. Dobová kolorovaná kresba tehdejšího Tržního náměstí nám přibližuje požár z roku 1793. Uprostřed náměstí stávala první původní teplická radnice z roku 1545, která představovala jednu z mála dřívějších kamenných a požárem nedotčených budov. Přesto přežila celou pohromu jen o 13 let, neboť byla zbořena v souvislosti s novou výstavbou města. Nová radnice potom vznikla na vyvýšené severní straně náměstí, kde stojí dodnes. Pavel Kovář