Ve druhé polovině 19. století přestalo někdejší divadlo v budově zámku městu vyhovovat a stačit. Proto bylo rozhodnuto o stavbě samostatného divadla na okraji Lázeňského parku. Podle návrhu architekta Bernharda Schreibera z Drážďan zde v letech 1872 až 1874 probíhala stavba neoklasicistní budovy, přičemž otevření Městského divadla proběhlo již 21. května 1874, tedy krátce poté, co měla ve Vídni svoji premiéru slavná opereta Johanna Strausse Netopýr, kterou pak teplické divadlo rovněž uvádělo. Městské divadlo mělo 815 sedadel a 185 míst k stání. První patro hlavního průčelí krášlily antické sloupy a druhé patro tři reliéfní medailony s figurálními symboly dramatického umění, hudby a poezie. Střechu zdobily sochy dvou okřídlených levhartů. Osvětlení obstarávalo dva tisíce plynových hořáků, které v roce 1901 nahradila elektřina. V divadle působila opera, opereta, činohra i orchestr.

První teplické městské divadlo bez úhony přežilo první světovou válku, ale jen o málo. V noci z 31. srpna na 1. září 1919 procházel na noční obhlídce divadlem výpomocný požární strážce. Když kráčel k můstku na půdu provaziště, uvolnila se následkem výbuchu špatného paliva dvířka jeho lucerny, přičemž hořák vypadl na zem. Hořící olej se rozlil po můstku a odtud zapálil oponu. Od ní začal vzápětí hořet celý jevištní prostor. Požár se rychle šířil a nic už nezmohli ani přivolaní hasiči. A tak divadlo po 45 letech existence vyhořelo. Z celé stavby zůstala pouze část divadelní kavárny, ale i ta byla stržena. Po požáru původního Městského divadla se sešla městská rada k projednání stavby divadla nového. Necelé dva roky na místě divadla stály jen vyhořelé trosky, na které byl smutný pohled. V květnu 1921 se začalo s odklízením trosek a v listopadu 1922 byl zahájen výkop k nové stavbě. Snímek pořízený počátkem 20. století zachytil první Městské divadlo od severovýchodu, z bývalé Královské třídy, dnešní ulice U Císařských lázní. Pavel Kovář