Do bývalého židovského ghetta se dalo vstoupit z několika míst, například z Lázeňské ulice do Široké, která vedla do nitra staré židovské čtvrtě. Na snímku z přelomu 19. a 20. století se jedná o výjezd ze Široké ulice, která již náležela k židovské čtvrti, směrem k Lázeňské ulici v pozadí snímku. Zcela v popředí spatříme trafiku Josefiny Kleinové v domě číslo 976. Zdejší ulice byly dlážděny typickými "kočičími hlavami" - což byla nepravidelná kamenná dlažba, předchůdkyně pozdějších kostek, kde povozy pěkně hrkotaly a poskakovaly. Provoz tady však nebýval nikdy velký - sem tam koňský povoz, ruční vozíky či nějaká ta drožka. Jednu z nich vidíme na snímku, přičemž se jedná o drožku na rozvoz lahví. V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 čítala již přes 1 700 obyvatel. Její členové obvykle úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale významně se podíleli též na rozvoji dalších průmyslových odvětví. V židovském ghettu samém se však jednalo spíše jen o drobné živnostníky, majitele hospod, nevěstinců, koloniálního zboží, trafik, vetešnictví, řeznictví, kožišnictví i dalších drobných obchůdků a dílen. Po několik staletí tedy Židé žili, pracovali a bavili se, ale po záboru pohraničí před druhou světovou válkou a v dalších válečných letech začala už tak stará čtvrť značně pustnout. Dodnes po ní nezbylo zhola nic, neboť hned po druhé světové válce roku 1946 došlo k její úplné likvidaci. Na jejím místě vzniklo velké prostranství nazvané jako Mírové náměstí s parkovou úpravou. Pamětníků staré židovské zástavby značně ubývá, takže nám už zbývají pouze staré dobové snímky a kresby, připomínající rozličnou historii nejen lázeňského města. Pavel Kovář