Německý dobrovolník pomáhá dětskému domovu

Umět pomáhat ostatním je výjimečná vlastnost. Jak důležitá je tato pomoc si na vlastní kůži vyzkoušela skupina dobrovolníků z Freitalu během své poslední návštěvy dětského domova v Krupce. Děti právě kreslily čerty. S velkými rohy a hrůzostrašnými obličeji. Čerty však nemalovali snad z důvodu traumatických zážitků. „Čert patří v Čechách například k Vánocům a svátku sv. Mikuláše“, vysvětloval německé skupině Dieter Marx.

Němečtí občané saského Freitalu již dobře znají prostředí krupského dětského domova. Již dvanáct let podporují oba domovy, které se v Krupce nacházejí. Žije zde totiž mnoho opuštěných dětí, sirotků a rómských dětí. Dohromady je zde 62 dětí ve věku od 3 do 19 let.

Spolupráce začalo výpravou Dietera Marxe a jeho přátel do Čech v roce 1992. Jedna zdejší sekretářka sociálních demokratů mu tehdy pomáhala s hledáním ubytování pro celou skupinu. Na otázku, jak se jí může za cennou pomoc odvděčit, odpověděla že věcmi pro děti. Nemyslela tím na sebe nebo své děti, ale právě na dětský domov. Marx se rozhodl, že zařízení navštíví, aby se sám mohl přesvědčit, čím by mohl přispět. Po návratu do Německa zorganizoval sbírku nejen finanční, ale i materiální a později do Čech putovaly nejen hračky, ale i oblečení, sanitární potřeby a další užitečně věci, které chovancům zpříjemnily pobyt. „Sám bych to nikdy nezvládl, ale spousta lidí mě v této užitečné snaze podporovala“, vypráví Marx. Někteří dárci dům rovněž navštívili.

A právě díky jejich podpoře se povedlo nashromáždit nějaké prostředky, které umožnili také některé stavební úpravy na budově zařízení. „Domov právě prochází rekonstrukcí. Snažíme se zlepšit vnitřní i vnější vzhled budovy, kromě dotace od státu se na ní podílí i naši němečtí přátelé“, řekl nám Radovan Konečný, ředitel ústavu.

V menší ze dvou budov bydlí mladší děti. Dietera Marxe znají již mnohé z nich, protože jim pravidelně rok co rok přináší nadílku pod stromeček. Podle jeho vlastních slov se zde již sám cítí jako doma. A těší ho, že i díky němu mají jeho malí obyvatelé rok od roku lepší a hezčí prostředí. „Rány můžeme vyléčit, ale jizva po nich zůstane navždy“, říká Marx v souvislosti s tím, že mnoho z nich prožilo traumatické zážitky z dob, než přišli do domova.

Z poslední sbírky dostane ústav nové kuchyňské vybavení a nádobí. „Stát sice zaplatí rekonstrukci, ale ne vybavení. Občas nám na něj přispěje například místní sklářský podnik, ale nejčastější materiální pomoc přichází právě z Německa“, říká ředitel Konečný. Dietera Marxe tak může hřát pocit, že pracuje na velmi záslužném činu a zároveň jde příkladem svým spoluobčanům z obou stran hranice.

Ronald Willmann